Literární výlet do Klokot, Tábora a do Soběslavi
13. 10. 2014
V rámci „Čtení a besedování o knihách“ pořádáme každoročně literární výlety. Letos v září, jsme již popáté, pořádaly výlet pro více zájemců z Křemže a okolí. Letos se nás sešlo 40. Navštívili jsme poutní místo Klokoty, Muzeum čokolády v Táboře, a také Městskou knihovnu v Soběslavi. Zájezd se uskutečnil v úterý 9. září 2014. Cestu autobusem nám uhradil Úřad městyse Křemže, kterému tímto děkujeme.
Po příjezdu k římskokatolické farnosti Klokoty jsme si nejprve prohlédli kostel Nanebevzetí Panny Marie a poté jsme se prošli klášterními ambity. Klokoty se rozprostírají na skále nad řekou Lužnicí, v západní okrajové části Tábora. Své jméno získaly buď podle staroslovanského výrazu pro proudící vodu v řece, nebo podle dříve se vyskytujícího klokočového keře. Dnes na Klokotech žije farní společenství, které se schází při pravidelných bohoslužbách.
Odtud jsme se přesunuli do Tábora. Nejprve jsme zamířili do Muzea čokolády. Tady jsme měli naplánovanou individuální prohlídku, protože muzeum je situováno ve třech podlažích. Takže se každý mohl rozhodnout, které expozice navštíví.
V muzeu se dozvíte něco o historii čokolády, jejím pěstování a následném zpracování do formy bonbonů, tabulek, ale i různých figurek. Najdete tu i historii obalů a reklamních plakátů. Prohlédnout si můžete porcelánové či cínové soupravy, ze kterých se pila čokoláda v 19. století.
V muzeu je také k vidění mnoho figurek z marcipánu. Například marcipánový model Žižkova náměstí a různé pohádkové postavy.
Je tu i dílna, ve které si může každý návštěvník vyzkoušet výrobu čokoládových figurek, anebo práci s marcipánem. V pohádkovém sklepě uvidíte perníkovou chaloupku, čertovské peklo a permoníky.
Po prohlídce muzea jsme si mohli odpočinout v čokolatérii, která je jeho součásti, a ve které na každého z nás čekala ochutnávka čokoládového a marcipánového bonbonu. Na závěr prohlídky jsme si zde mohli koupit některý z čokoládových výrobků, ale i jiné upomínkové předměty.
Po prohlídce Muzea čokolády jsme se rozdělili do skupinek a vydali se na prohlídku historického centra Tábora. Nejprve jsme si prohlédli Žižkovo náměstí, které se nachází v blízkosti muzea.
A protože se přiblížil čas oběda, porozhlédli jsme se také po nějaké dobré restauraci. Počasí nám přálo, a tak jsme mohli využít jedné z předzahrádek.
Někteří z nás po obědě navštívili Tržní náměstí, odkud je v dálce vidět vodní nádrž Jordán, která je nejstarším údolním rybníkem ve střední Evropě. U jeho výtoku vznikl 18 m vysoký vodopád. Již v roce 1492 se rozhodla obec přehradit Tismenický potok a tím získala zásobník užitkové vody pro středověké město.
Já jsem ještě vystoupala na hradní věž táborského hradu Kotnov a pořídila pár snímků Tábora a jeho okolí z výšky.
Hrad byl založen za vlády Přemysla Otakara II. ve 2. pol. 13. stol. pravděpodobně Vítkem z Hradiště, synem Vítka z Prčice, slavného zakladatele rodu Vítkovců. Rozrůstající městečko zaniklo za války panovníka s Vítkovci. Na pozůstatcích města byla později založena husitská pevnost nazvaná Hradiště hory Tábor. Areál hradu byl přestavěn na pivovar, a tak se do současnosti dochovala pouze raně gotická válcová věž, která je součástí Muzea Tábor, ve kterém je umístěna expozice – život a práce středověké společnosti.
Na severovýchodě se rozkládá staré město s věží gotické radnice a kostela Proměnění Páně na hoře Tábor.
Na jihozápadě se přes řeku Lužnici klene Švehlův most (Bechyňský), ojedinělá oblouková železobetonová stavba z roku 1935.
Na jedné fotografii je zachycen areál bývalého pivovaru. V původních objektech se nyní nachází hotel, restaurace a výstavní síň. Dobře je vidět i řeka Lužnice.
Potom jsme se opět všichni sešli na Žižkově náměstí a společně se vydali k autobusu.
Dalším bodem našeho programu byla návštěva Městské knihovny v Soběslavi. Tady na nás, již čekala jedna z knihovnic, která nás zavedla na venkovní terasu, zbudovanou na střeše bývalé pivovarské lednice a krátce nás seznámila s historií města a hradu a přidala i nějaké pověsti.
Knihovna sídlí v zrekonstruovaném severním křídle městského gotického hradu. Hrad byl vybudován za Jindřicha z Rožmberka a nejednalo se o obranný hrad, ale spíše o obydlí purkrabího. Hrad postupně ztrácel na významu a již ke konci 16. století byl hradní komplex zchátralý. Jan Jiří ze Švamberka, který hrad zdědil po Rožmbercích, přestavěl jižní hradní křídlo na českou školu pro mládež podobojí, ta však zanikla již během stavovského povstání. Později byl v této budově pivovar.
Nejzachovalejší částí hradu je válcová věž Hláska, jejíž sklepní místnost má hvězdicovou klenbu. Věž byla spojena padacím mostem s palácem a horní místnost obýval hlásný. Průčelí věže zdobí růže – symbol Rožmberků.
Na závěr naší návštěvy jsme si prohlédli knihovnu i věž Hlásku a vydali jsme se na zpáteční cestu.
Náhledy fotografií ze složky Tábor, Soběslav 2014
